Doklad o kontrole kotle na pevná paliva

autor: Ing. Zdeněk Lyčka

Správné vyplnění Dokladu o kontrole technického stavu a provozu, který vystavují osoby kontrolující kotle na pevná paliva na základě zákona o ochraně ovzduší, je zásadní záležitostí i pro majitele a provozovatele kotle. Článek vede kontrolora krok za krokem vyplňováním dokladu, a majitel kotle si současně může ověřovat, zda kontrolor postupuje v souladu s legislativou.

Výstupem z pravidelné kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (podrobnosti v článku Kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona o ochraně ovzduší), je vyplněný „Doklad o kontrole technického stavu a provozu“ (dále jen Doklad). Správné vyplnění dokladu je velice důležité, protože na základě skutečností uvedených v něm může příslušný úřad s rozšířenou působností nařídit provozovateli nápravná opatření, v krajním případě je oprávněn vydat rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. Zákon odborně způsobilé osobě provádějící kontrolu (OZO) neumožňuje zakázat provoz. OZO pouze ověřuje skutečný stav věci a v Dokladu zadokumentuje zjištěné skutečnosti. V případě zjištění porušení některého z ustanovení Zákona či jiných závažných skutečností, na toto provozovatele upozorní a doporučí mu nápravná opatření. Pojďme si projít postupně náležitosti dokladu a vysvětlit si základní pravidla jeho vyplňování. Vyplnit se musí všechny náležitosti („kolonky“) dokladu. Pokud požadovaný údaj (skutečnost) není znám, uvede se do příslušné kolonky „NEZJIŠTĚNO“.

ÚDAJE O OZO A PROVOZOVATELI

Údaje o odborně způsobilé osobě. Zde musí být bezpodmínečně vyplněno vše. Kontrola provedená osobou bez patřičného oprávnění ke kontrole je neplatná. V Dokladu musí být jméno a příjmení OZO, název výrobce (který vydal oprávnění), rozsah oprávnění a platnost oprávnění. NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ DOKLADU MUSÍ BÝT KOPIE OPRÁVNĚNÍ. Jména osoby provádějící kontrolu a osoby uvedené na dokladu by se měla samozřejmě shodovat.

Údaje o provozovateli zdroje. Zde musí být také vyplněno vše, aby bylo možné jednoznačně identifikovat provozovatele zdroje. Provozovatelem nemusí být automaticky majitel zdroje (například v případě pronajímaných nemovitostí), ale osoba, která zdroj využívá a provozuje.

ÚDAJE O ZDROJI

Adresa umístění a typ spalovacího zdroje. Údaje, které musí být vyplněny vždy. Tedy i v případě, že ostatní údaje nelze zjistit. „Zaškrtnutý“ typ zdroje se musí shodovat s typem uvedeným v kolonce „Rozsah oprávnění“ v části Dokladu o identifikačních údajích o OZE.

Výrobce, obchodní název zdroje, výrobní číslo, rok výroby. To jsou údaje, které by měly být jednoznačně zjištěny z výrobního štítku kotle. V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod) se u nezjištěných údajů napíše NEZJIŠTĚNO.

Určující technická norma. Norma, podle které byl kotel vyroben a uveden na trh nemusí být jednoznačně uvedena na výrobním štítku, ale měla by být uvedena v dokumentaci ke kotli. Kotle vyrobené do roku 2000 byly vyrobeny dle ČSN 07 0245 (do 50 kW) resp. ČSN 07 0240 (nad 50 kW), kotle vyrobené v létech 2000 až 2012 dle ČSN EN 303-5:2000 (třídy kotlů 1, 2, 3) a kotle vyrobené po roce 2012 dle ČSN EN 303-5:2013 (třídy kotlů 3,4,5).

Rok instalace. Zpravidla se tento údaj uvádí v záručním listě ke kotli.

Paliva určená výrobcem. Údaje o předepsaném palivu musely být uvedeny na výrobním štítku vždy, za platnosti všech norem. Paliva neuvedená na výrobním štítku nelze v kotli spalovat. V případě, že byl kotel určen pro více paliv, uvedou se všechna výrobcem určená paliva (nezáleží na tom, jaké palivo je používáno v době kontroly). V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod), musí být u určených paliv uvedeno NEZJIŠTĚNO. Palivo určené výrobcem tudíž nemůže být uvedeno u „no name“ kotlů (samovýroba).

Jmenovitý tepelný příkon, jmenovitý a minimální tepelný výkon. Ne vždy lze vypočíst jmenovitý příkon zdroje. K výpočtu je zapotřebí znát účinnost při jmenovitém výkonu, to je ovšem údaj, který nemusí být povinně udáván na výrobním štítku ani v průvodní technické dokumentaci ke kotli. A u starších kotlů tomu tak doopravdy je. Údaj o jmenovitém příkonu je ostatně důležitý hlavně pro určení toho, zda se na kotel vztahuje povinnost pravidelné kontroly. V případě, že je jednoznačně dané že se na kotel povinnost vztahuje, je pro potřeby vyhodnocení kontroly prakticky zbytečný. V případě, že není k dispozici údaj o účinnosti při jmenovitém tepelném výkonu, uvede se u příkonu NELZE STANOVIT. Jmenovitý tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku (návodu) vždy pro každý druh výrobcem určeného paliva. Pokud je uvedeno více paliv, ale pouze jeden výkon, pak se má za to, že je jmenovitý tepelný výkon pro všechna paliva stejný. Minimální tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku u automatických kotlů vyrobených dle ČSN EN 303-5 vždy (nesmí být vyšší jak 30 % výkonu jmenovitého). Pokud není uveden u kotlů s ručním přikládáním vyrobeným podle obou verzí ČSN EN 303-5 žádný minimální tepelný výkon, předpokládá se, že nebyl výrobcem zkoušen u autorizované osoby (certifikován) a tudíž kotel by měl být zapojen do otopné soustavy s akumulací. Pro povinné zapojení akumulace jsou rozhodující instrukce uvedené výrobcem v návodu k obsluze. Proto je vyplnění tohoto údaje důležité obzvláště u kotlů s ručním přikládáním, vyrobeným dle ČSN EN 303-5.

Třída kotle. Údaj povinně uváděný na výrobním štítku u kotlů vyrobených dle obou verzí ČSN EN 303-5. Údaj nelze uvést u kotlů neznámého výrobce či kotlů vyrobených před rokem 2000 [1] [2]. U kotlů vyrobených dle [3] v letech 2000 – 2012 mohlo být dosaženo pouze tříd 1, 2, 3. U kotlů vyrobených dle [4] po roce 2012 naopak pouze tříd 3, 4, 5.

ÚDAJE O KONTROLE

Po překontrolování základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků se v kolonkách určených v Dokladu pro tyto prvky zaškrtne zjištěný stav formou VYHOVUJE/NEVYHOVUJE. U některých prvků v havarijním stavu může být použito i NENÍ. A některé prvky dokonce u jistých typů ani být nemohou. Například u automatických kotlů není povinné zařízení proti přetopení a nemají regulátor množství spalovacího vzduchu, u kotlů bez elektronické regulace chybí řídící jednotka a havarijní termostat, u kotlů s ručním přikládáním zase „chybí“ zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky.

U teplovodní soustavy je nejdříve nutné zjistit její typ. Tedy zda se jedná o otevřenou či uzavřenou soustavu. To je důležité zejména z pohledu zabezpečení kotle proti maximálnímu přetlaku a přetopení. Otevřená soustava je proti přetlaku a přetopení chráněna fyzikálně, tudíž nemusí být zabezpečena pojistným ventilem a i kotle s ručním přikládáním v ní nemusí mít zapojeno zařízení proti přetopení. Otevřené soustavy s přirozeným oběhem otopné vody jsou také méně náchylné na „podchlazování“ kotle studenou vratnou vodu i v případě, že není použito směšování za kotlem.

Odvod spalin a spalinové cesty. Pokud nebyly předloženy doklady o revizi a kontrole spalinové cesty, vyplní se pouze NEPŘEDLOŽENO. Čištění spalinové cesty (čištění komína a kouřovodu) si může provozovatel kotle na pevná paliva do 50 kW provádět sám (3x ročně u celoročního provozu, 2x ročně u sezónního provozu, který nepřesahuje v součtu 6 měsíců). Kontrolu ale musí provést pouze „kominík“ a to minimálně 1x ročně. U kotlů nad 50 kW musí kontrolu a čištění provádět minimálně 2x ročně pouze kominík. Nicméně absence revizní zprávy ani dokladu o kontrole spalinové cesty není důvodem ke konstatování, že dochází k nadměrnému znečišťování ovzduší. K tomu by se měl vyjádřit revizní technik spalinových cest, popřípadě by takovéto tvrzení mělo být doloženo měřením.

Řádná údržba spalovacího stacionárního zdroje. Po čištění spalinových cest za kotlem je velice důležitá také údržba spalinových cest v kotli, tedy především výměníku. Intervaly čištění by měly odpovídat intenzitě provozu, ale především intervalům doporučeným či předepsaným přímo výrobcem.

VÝSLEDEK KONTROLY

Nejdůležitější část Dokladu, ve které jsou shrnuty výsledky kontroly. Je zde konstatováno, zda jsou či nejsou provozovatelem splněny jeho zákonné povinnosti.

Spalovací zdroj JE/NENÍ instalován v souladu s pokyny výrobce. Zde jde tedy především o konstatování, zda byl kotel řádně usazen v dostatečné vzdálenosti od hořlavých ploch, je umožněn řádný přístup ke všem ovládacím a čistícím prvkům, je řádně napojen na otopnou soustavu, je řádně zabezpečen proti překročení maximální provozní teploty a maximálního provozního tlaku, je zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu ke kotli a odvod spalin. Případně zda je zajištěn požadavek na minimální teplotu vratné vody a provoz s akumulační nádobou.

Technický stav VYHOVUJE/NEVYHOVUJE pokynům výrobce. Zde by se měl konstatovat výsledek kontroly technického stavu základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků kotle.

Spalovací zdroj JE/NENÍ provozován v souladu s pokyny výrobce. Zde by měl být zaznamenán výsledek kontroly provozu kotle, tedy zda bylo během provozu zaznamenáno nějaké závažné porušení zásad provozu definovaných výrobcem kotle, popřípadě zda byly závažně porušeny pokyny výrobce z pohledu údržby a předepsaných kontrol.

Zjištěné nedostatky MAJÍ/NEMAJÍ vliv na znečišťování ovzduší. Nejdůležitější část celého Dokladu. Zde by měla OZO na základě pečlivé rozvahy konstatovat, zda byly zjištěny zásadní nedostatky, které mají vliv na ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ. Je nutné opravdu pečlivě zvážit, zda zjištěné závady mají zásadní vliv na kvalitu spalovacího procesu. Poškozená izolace či špatně umístěný pojišťovací ventil jsou jistě závažné nedostatky, ale nemají bezprostřední vliv na zvýšenou produkci emisí kotle. Naopak nefunkční ventilátor či „zaseklá“ zatápěcí klapka se na zvýšené produkci nežádoucích emisích projeví určitě.

JE/NENÍ spalováno palivo určené výrobcem. Zde by se mělo především uvést, jaké palivo konkrétně bylo v kotli spalováno v době kontroly. V části Dokladu věnované palivu určenému výrobcem se pouze konstatuje, pro jaká paliva byl kotel uveden na trh, ale především u „vícepalivových“ kotlů z ní nepoznáme, které z určených paliv se v kotli spalovalo v době kontroly.

JE/NENÍ indikováno spalování odpadu. Poměrně dosti těžce zjistitelná skutečnost, pokud v násypce paliva nenajdeme vysypaný odpadkový koš, protože odběr a analýza vzorků popela v průběhu pravidelné kontroly jsou nemožné. Ovšem jako spalování odpadů lze jednoznačně považovat spalování dřevotřísky, kartónů, či jiných „nestandardizovaných“ paliv.

Popis důvodu nesouladu s pokyny výrobce a zákonem o ochraně ovzduší. Pokud bylo v některém z předešlých požadavků konstatováno negativní vyjádření, měly by se v této části Dokladu uvést důvody, které k tomuto vyjádření vedly.

Spalovací stacionární zdroj SPLŇUJE/NESPLŇUJE požadavky stanovené v příloze č.11 zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Pokud v kolonce „Třída kotle“ není uvedena třída 3, 4 nebo 5, musí být konstatováno, že kotel Nesplňuje. Tedy kotle, u nichž není znám výrobce (samovýroba), které byly vyrobeny podle starých norem [1] [2] do roku 2000 nebo u kterých prostě nebylo možné zjistit jejich třídu, nelze konstatovat nic jiného, než že nesplňují. Ovšem to je pouze upozornění pro provozovatele, že jeho kotel nebude moci být provozován po 1. září 2022 a nemá to přímý vliv na omezení provozu kotle do této doby.

Doporučení k zajištění dalšího bezproblémového a hospodárného provozu kotle. Zde by se měla uvést doporučení k odstranění zjištěných nedostatků. Pokud byly zjištěny nedostatky, které nemají okamžitý vliv na kvalitu spalovacího procesu, ale jsou porušením jiných předpisů (požární, bezpečnost provozu tepelných soustav,…), měl by být v této části Dokladu provozovatel na zjištěné skutečnosti upozorněn a doporučeno mu okamžité zjednání nápravy.

Datum, kontroly, podpis OZO a podpis provozovatele.

PŘÍKLAD VYPLNĚNÍ DOKLADU

Na závěr si na konkrétním příkladu uvedeme, jakým způsobem by se měl Doklad o kontrole vyplnit. Je zvolena kontrola automatického kotle se šnekovým podavačem. V průběhu kontroly bylo zjištěno, že není funkční zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky, je chybně umístěn pojišťovací ventil a během provozu bylo zjištěno mírné překročení výrobcem požadovaného tahu.

Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv Komentář k ČSN 73 4201:2016

zdroj : tzb-info

První komentář k platným komínovým normám byl vydán v roce 1990 k ČSN 73 4201 Navrhování komínů a kouřovodů a k ČSN 73 4210 Provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv (zpracovatelé Jiřík a Ogoun).

První z norem byla určena převážně projektantům, druhá prováděcím podnikům a kominíkům. Prakticky však nebylo možné tyto normy oddělovat.

Komentář k oběma normám měl objasnit některá ustanovení nebo doplnit články o praktické příklady. Jeho členění bylo shodné s členěním ČSN. Podstatná část komentáře byla věnována výpočtu komínu a kouřovodu s přirozeným komínovým tahem. Způsob výpočtu spalinové cesty byl v platných ČSN uveden poprvé.

Jednalo se o velice pracný postup výpočtu, protože v té době nebyly k dispozici žádné počítače, pouze logaritmické pravítko a kalkulačka. V komentáři k výpočtu, vedle podrobného popisu byla i řada pomocných diagramů a tabulek, které výpočet trochu usnadnily.

V roce 1999 Společenstvo kominíků ČR vydalo komentovaná ČSN 73 4201 Navrhování komínů a kouřovodů včetně změny Z1 a Z2 a následně v roce 2000 ČSN 73 4210 Provádění komínů a kouřovodů a připojování spotřebičů paliv. Obě komentované normy byly určeny zejména pro členy SKČR.

K následující řadě norem ČSN Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv s platností listopad 2002, leden 2008, říjen 2010 a prosinec 2016, žádné podobné komentáře nevznikly. V roce 2017 bylo Společenstvo kominíků ČR iniciátorem pro zpracování a vydání komentáře k ČSN 73 4201:2015 ad. 2 Komíny kouřovody – Navrhování provádění a připojování spotřebičů paliv, včetně změn Z1, Z2 a Z3 společně s Českou agenturou pro standardizaci p.o.

Nejedná se o komentované znění celé ČSN 73 4201:2015, ale o komentář, který doplňuje nebo upřesňuje vybrané články normy tak, aby tyto články byly lépe srozumitelné nebo doplněny o příklady z praxe.

Komentář k ČSN73 4201:2015 také doplňuje u článků odkazující na jiné ČSN citaci, vysvětlení nebo plné znění odkazovaných článků norem, takže není nutné tyto články pracně vyhledávat.

Návrh komentáře k ČSN 73 4201:2016 byl rozeslán k připomínkám na jednotlivé cechy, a byl připomínkován také normalizační komisí TNK 105.

Věcné připomínky (např. od členů SKČR, hasičů, kamnářů TAZÚSu aj.) byly přijaty a do komentáře byly zapracovány.

Český plynárenský svaz požadoval mimo jiné komentářem k ČSN 73 4201:2016 zrušit kapitolu 10, protože je v rozporu s evropskými normami ČSN EN 15287-1+A1 a ČSN EN 15287-2, což neodpovídá skutečnosti, protože v ČSN EN 15287-2 v článku 4.3.17 Umístění komína je uvedeno, že „Umístění ústí komína musí být podle národních a/nebo místních předpisů”.

Připomínka nebyla přijata. Stejně tak bylo požadováno, aby bylo v komentáři k ČSN 73 4201:2016 uvedeno, že vyhláška č. 34/2016 Sb., vydaná na základě zákona o požární ochraně, se aplikuje pouze u spalinových cest, u nichž je vyžadována odolnost proti vyhoření sazí.

Ani tato připomínka nebyla přijata, protože se jedná o komentář k ČSN, nikoliv o komentář k právnímu předpisu.

Komentář k ČSN 73 4201:2016 ad. 2 je v současné době připravený do tisku a předpokládá se, že bude vydán začátkem roku 2019. Na počítači obsahuje 65 stran a 35 doplňujících obrázků nebo fotografii z praxe. Komentář bude k dispozici při celoživotním vzdělávání členů Společenstva kominíků ČR v roce 2019. Předpokládá se, že bude k dispozici i projektantům, hasičům, stavebním úřadům a široké veřejnosti

Obr. Ukázka vysvětlujícího obrázku z komentáře k ČSN 73 4201:2015. V komentáři  obrázek 16K - Příklad odvození výšky komína dvou sousedních budov. Případ, kde se budova „B“ dodatečně navyšuje o jedno podlaží. Šířka budovy B přesahuje úhel 30°. Na budově A bude nutné výšit komín č. 2 a č. 3. Ing. František Jiřík

Obr. Ukázka vysvětlujícího obrázku z komentáře k ČSN 73 4201:2015. V komentáři obrázek 16K – Příklad odvození výšky komína dvou sousedních budov. Případ, kde se budova „B“ dodatečně navyšuje o jedno podlaží. Šířka budovy B přesahuje úhel 30°. Na budově A bude nutné výšit komín č. 2 a č. 3.
Ing. František Jiřík

Pozn. redaktora TZB-info:
Je velmi pravděpodobné, že finanční náklady majitele budovy A související se zvýšením komínů č. 2 a č. 3 budou vymáhány po majiteli budovy B, který svou činností vznik těchto dodatečných nákladů vyvolal. Doporučuji proto předem jednání majitelů obou budov, případně i konzultovat s právníky, aby se předešlo zbytečným následným sporům.

Bližší informace:
https://www.skcr.cz/aktuality/153-komentovane-vydani-csn-734201-ed-2-1-vydani

Publikaci lze objednat za 1150,- Kč včetně DPH + doběrečné emailem na sk.cr@seznam.cz
případně písemně na adrese:
Společenstvo kominíků ČR
Učňovská 1
190 00 Praha 9


Výměna kotlů – zásadní téma Infothermy 2019

zdroj: tzb-info

Od 1. září 2022 by již neměly být v provozu kotle 1. a 2. třídy. Jak si vybrat nový zdroj vytápění?

V rámci odborného doprovodného programu zajistilo TZB-info na druhý den výstavy Infotherma i přednášky s tématikou výměn kotlů. Termín 1. září 2022, kdy mají být postaveny mimo provoz kotle na pevná paliva třídy 1. a 2., se blíží. S tím, jak se krátí lhůta, se zvětšuje zájem o informace, jaký zdroj energie zvolit pro vytápění domu zvolit, jaké budou provozní náklady, kdo a jak bude kontrolovat provedení atp. Frekvence takto orientovaných dotazů roste. Proto ve své přednášce Josef Hodboď, vedoucí redaktor vytápění na TZB-info, ve stručnosti představil možnosti, které nabízí Porovnání nákladů na vytápění, teplou vodu a elektrickou energii – TZB-info.

Tato výpočetní pomůcka umožňuje orientační výpočet nákladů, pokud jsou v ní zadaná data přizpůsobena konkrétnímu domu. Pro přednášku byl výpočet omezen jen na porovnání vytápění hnědým uhlím, které je nejčastějším palivem spalovaným v kotlích třídy 1 a 2 s ručním přikládáním paliva a zplyňovacího kotle na kusové dřevo rovněž s ručním přikládáním. Na takový kotel je možné přejít a přitom získat finanční podporu z kotlíkových dotací. Cílem bylo při porovnání zachovat přibližně stejnou náročnost obsluhy kotle. Objem palivového dřeva, které je nutné do kotle přiložit, je zhruba dvojnásobně větší, než u uhlí. Na druhou stranu s dřívím vzniká mnohem méně popela. Porovnání ukazuje na podobné provozní náklady při komerčním nákupu dřeva. Na rozdíl od uhlí je možné náklady za dřevo snížit vlastní prací při přípravě paliva.

Provozovatelé kotlů se často ptají, kdo je na nutnost změny upozorní, kdo to bude kontrolovat. Většinou ke kotli nemají žádnou dokumentaci, na kotli chybí štítek. Na toto odpověděl Zdeněk Lyčka odkazem na novelu zákona o ochraně ovzduší. V první řadě má každý obvyklý provozovatel kotle na pevná paliva v rodinném domě povinnost nechat provést kontrolu kotle jednou za 3 roky. To znamená, že k rozhodnému datu 1. září 2022 musí mít každý takový kotel za sebou již minimálně jednu kontrolu a na protokole z kontroly bude poznámka, že daný kotel musí být nejpozději k uvedenému datu vyřazen z provozu. O tom musí rozhodnout kontrolor. Podle novely zákona má již dnes každá obec možnost si nechat předložit protokol o kontrolovaném kotli, například v případě obtěžování sousedů kouřem. Zanedbání povinnosti výměny kotle může být pokutováno až do výše 20000 Kč, respektive 50000 Kč u podnikatelů.

Kde lépe pochopit přínosy kondenzace, než na řezu kondenzačním kotlem ve Smokemanově laboratoři

Kde lépe pochopit přínosy kondenzace, než na řezu kondenzačním kotlem ve Smokemanově laboratoři

Je otázka, jak přísně budou zastupitelé obcí postupovat, nicméně je i v jejich zájmu, aby v předstihu své občany informovali a cíleně vedli k výměně kotle. Tím se rozumí například i informování o možnostech 3. vlny kotlíkových dotací. Příjem žádostí může v některých krajích začít již koncem dubna. V Moravskoslezském kraji se předběžně počítá s květnem tohoto roku. Moc času tedy nezbývá.

Jak upozornil Zdeněk Lyčka, v České republice by mělo být vyměněno okolo 350 tisíc kotlů. Je pravděpodobné, že zájem o výměny bude tak velký, že instalační firmy nebudou stíhat. Takže kdo s přípravou začne dřív a zařadí se do „pořadníku“ zakázek, bude mít větší šanci na rychlou výměnu kotle.

Smokeman na Infothermě 2019 opět zasahuje!

Fyzikálně naučná show

Fyzikálně naučná show „Smokeman zasahuje“

Na Infothermě nemůže chybět názorná fyzikální show „Smokeman zasahuje“. V ní pracovníci VŠB-TU Ostrava velmi názorně přibližují široké veřejnosti základní fyzikální procesy, jejichž pochopení návštěvníkům show usnadní když ne přímo život, tak minimálně vytápění domácnosti.

Návštěvníci smokemanova stanu si tak mohou na vlastní kůži vyzkoušet, kolik energie je potřeba na to, aby uvařili skleničku vody, jak vzniká smog nebo proč je dobré kondenzační kotel provozovat na nízké teploty. Cílem toho všeho je, aby lidí správně topili, neplýtvali energií a aby bylo nejen na Ostravsku během topné sezóny lepší ovzduší. Viz Smokemanovo desatero správného topiče.

Vyšlo komentované vydání ČSN 734201 ed.2

zdroj: skcr.cz

Dne 11.10.2018 bylo schváleno Technickou normalizační komisí TNK 105 Komíny vydání Komentovaného znění ČSN 734201 ed.2. Publikaci pod kódem  ISBN 978-80-907017-5-5 vydává Česká agentura pro standardizaci, autorem publikace je Společenstvo kominíků ČR, Technická komise – Ing. František Jiřík.

Tato unikátní publikace je určena nejen pro všechny kominíky, kteří se zabývají navrhováním, prováděním a servisem spalinových cest, ale i  další stavební profese nebo uživatele. Poměrně podrobně na více než 40 stranách komentuje některé články ČSN 73 4201 ed.2, ve které jsou zapracovány změny Z1 až Z4 ČSN 73 4201:2010.

Publikaci lze objednat za 1150,- Kč včetně DPH + doběrečné emailem na sk.cr@seznam.cz 

případně písemně na adrese:

Společenstvo kominíků ČR
Učňovská 1, 190 00 Praha 9

Publikaci získáte i na seminářích Přibyslav – Havířov 2019 jako komplet spolu s ČSN 73 4201 ed.2. v ceně semináře za zvýhodněnou cenu.

Pohledem znalce : Uhlí jako garanční palivo pro malé zdroje

zdroj: tzb-info,Ing. Zdeněk Lyčka

Základní povinností kontrolora kotlů je zjistit, zda je ve zdroji spalováno výrobcem předepsané a zákonem povolené palivo. To se týká i nekvalitních „uhelných“ paliv z individuálních dovozů. Odstranit nežádoucí praxi používání nevhodného paliva pomůže zpřísnění požadavků na uhlí uváděné na trh v Polsku, odkud většina individuálně dovezených uhelných paliv pochází.

Při povinné kontrole teplovodních kotlů na pevná paliva je jednou ze základních povinností kontrolora zjistit, zda je ve zdroji spalováno výrobcem předepsané a zákonem povolené palivo. Vedle spalování odpadů zákon zakazuje již několik let spalování také některých nekvalitních „uhelných“ paliv, což by měl zkušený technik bezpečně poznat. Nicméně kupodivu velice často dělá mnohým kontrolorům problém stanovit, zda je provozovatelem spalováno výrobcem předepsané (garanční) palivo. Typickým příkladem jsou kotle, které byly certifikovány na spalování černého uhlí (koksu), ale v reálném provozu se v nich spaluje uhlí hnědé. Ovšem v dokladu o kontrole je uvedeno, že je spalováno palivo v souladu se zákonem.

Zákonné požadavky na pevná paliva

Co se týče zákonných požadavků, pak ty jsou rozděleny na dvě základní skupiny. Jednak jsou to požadavky na kvalitu paliv, které podle §16 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, musí dodržovat osoby uvádějící pevná paliva na trh v České republice. V prováděcí vyhlášce k zákonu (vyhláška č. 415/2012 S.) jsou uvedeny minimální kvalitativní požadavky na uhlí a výlisky z uhlí (nikoliv koksu) a požadavky na kvalitu výlisků z biomasy (tedy nikoliv například kusového dřeva). U uhlí pro zdroje do 300 kW se jedná o požadavky na obsah vody (max.33 % hm.), výhřevnost (min. 15 MJ/kg), popelnatost (max. 13 % hm.), měrnou sírnatost ( max. 0,65 g/MJ), podsítné (max. 20 %) a obsah prachu (max. 10 %). Prodejci uhlí musí u prodávaných paliv dodržovat tyto parametry a odběrateli vydat doklad potvrzující jejich dodržení. U domácích prodejců je tedy do jisté míry zaručena vyhláškou stanovená kvalita paliva. Ovšem není tím nijak postižena možnost individuálního nákupu nekvalitního paliva v zahraničí. Tedy například v Polsku.

Druhou kategorií zákonných požadavků jsou požadavky na provozovatele zdroje o jmenovitém příkonu do 300 kW podle §17 zákona. Ten má především zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly a proplástky. Zákon ani vyhláška nedefinují přesně, co znamená označení hnědé uhlí energetické, ale podle běžných obchodních zvyklostí se jako uhlí energetické nazývají „prachová“ uhlí, u nichž není stanovena minimální hranice pro zrnitost (hruboprach, průmyslové směsi). Pro malé zdroje jsou určena uhlí tříděná, u kterých je stanovena jistá minimální hranice zrnitosti, tedy uhlí druhu kostka (40-100), ořech 1 (20-40) a ořech 2 (10-20). Uvedené zrnitosti platí pro české tříděné uhlí.

Další povinností provozovatele je spalovat ve svém zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv podle vyhlášky a jsou výrobcem určená pro spalování v tomto zdroji. Jinými slovy, provozovatel smí ve zdroji spalovat pouze garanční paliva, pro která výrobce zdroj certifikoval před uvedením na trh. Současně však tato paliva musí odpovídat požadavkům na kvalitu podle vyhlášky. Tím je tedy i provozovateli zakázáno spalovat v zahraničí nakoupené uhlí, které kvalitou neodpovídá vyhlášce. Tento zákaz je ovšem pouze teoretický, protože většina běžných provozovatelů o vyhlášce nic neví a navíc pro ně často platí – uhlí jako uhlí.

Garanční palivo

Jak jsem již uvedl, při certifikaci před uvedením nového výrobku na trh výrobce používá přesně definované palivo, kterému se říká garanční, či předepsané. Pokud je spalováno palivo jiné než předepsané, dosahuje kotel jiných provozních parametrů a téměř s jistotou nižší účinnosti. Vlastnosti pevných paliv, pro které může být teplovodní kotel certifikován, jsou přesně definovány v normě ČSN EN 303-4:2013 (viz. obrázek). Zvolené zkušební palivo pak musí být uvedeno na výrobním štítku (například hnědé uhlí b1) i v průvodní dokumentaci.

V normě uvedené požadavky udávají rozmezí kvality, ve kterém se musí garanční palivo pohybovat. Výrobce může v průvodní dokumentaci ke kotli tyto požadavky zpřísnit. Na výrobním štítku a v technické dokumentaci nelze uvést pouze obecné označení uhlí, ale přesný druh paliva podle výše uvedeného normativního rozdělení.

Uhlí jako palivo

Proč nelze u garančního paliva běžně zaměňovat hnědé uhlí za černé, či obecně hovořit pouze o uhlí? Protože mezi vlastnostmi těchto paliv je značný rozdíl. Rozdíl je nejen mezi vlastnostmi hnědého a černého uhlí, ale i mezi uhlím stejné kategorie. Kvalita uhlí je obecně do značné míry závislá na lokalitě, ve které je vytěženo. Proto i mezi kvalitou uhlí z různých lomů jsou podstatné rozdíly ve složení hořlaviny, podílu popelovin, sirnatostí. Snad jediné, v čem se uhlí jako palivo pro malé kotle podobá, je specifický rozměr. Do malých teplovodních kotlů lze jako palivo používat výhradně uhlí tříděné. Jako tříděná uhlí jsou označeny ty druhy, u kterých je stanovena jejich zrnitost. Tedy minimální a maximální rozměr. Dělení tříděných uhlí podle velikosti frakcí je do značné míry záležitostí jednotlivých lomů a obchodních společností.

A tím ovšem podobnost končí. Mladší hnědé uhlí má oproti uhlí černému nižší výhřevnost, ale vyšší podíl prchavé hořlaviny, který v průměru překračuje hranici 50 %, takže se jedná o palivo, které hoří dlouhým plamenem. Naopak u výhřevnějšího černého uhlí se podíl prchavé hořlaviny pohybuje na hranici 30 %, takže plamen nad základní vrstvou (žhavými uhlíky) je podstatně kratší. Pokud je kotel konstruovaný pro spalování hnědého uhlí, pak v něm lze zpravidla spalovat také uhlí černé (pokud to výrobce povoluje). Ovšem v kotli konstruovaném na spalování černého uhlí není vhodné hnědé uhlí spalovat, protože vzhledem ke krátké cestě spalin v kotli nedojde k úplnému vyhoření prchavé hořlaviny. Spalování probíhá za „drastických“ podmínek s minimální účinností a s obrovskými emisemi.

Vedle dodržení předepsané vlhkosti je u uhlí nutné dodržet jeho výrobcem předepsanou zrnitost. Čím drobnější je palivo, tím větší má měrnou plochu a tím rychleji uvolňuje prchavou hořlavinu a rychleji hoří. Velikostí se dá tedy do jisté míry „naprogramovat“ vyhořívání paliva a zvláště u kotlů s ručním přikládáním i výkon kotle. Zvláště u automatických kotlů je pravidlo – shoří vše, co velikostí projde podavačem paliva – dosti zavádějící. Pokud je kotel stavěn na velikost ořech 2 (zrnitost 10 – 20 mm), pak drobnější polský ekogrošek (5 – 10 mm) v něm shoří samozřejmě také, ale za cenu horšího spalování a velkého zanášení kotlového tělesa.

Většina výrobců přesné požadavky na kvalitu garančního paliva uvádí až v podrobné technické dokumentaci a nikoliv v propagačních materiálech. O to více je proto nutné jim věnovat pozornost. Protože v případě reklamace se jako první kontroluje kvalita používaného paliva. Například většina polských teplovodních kotlů je konstruována a certifikována pro spalování polského černého uhlí. U nás je prozatím relativní dostatek hnědého tříděného uhlí, ale naopak černé tříděné uhlí je pro malé zdroje využíváno minimálně (zvláště s ohledem na jeho cenu). I díky kotlíkovým dotacím se výrazně zvýšil dovoz polských automatických kotlů do ČR, ovšem ne všechny jsou uzpůsobeny (certifikovány) pro spalování hnědého uhlí. Pokud provozovatel v tomto kotli přesto hnědé uhlí spaluje, porušuje zákon. A pokud si do něj nakoupí polské černé tříděné uhlí, nemusí to být také nijak přínosné pro životní prostředí, i když se jedná o kotel automatický (jak se dozvíme dále).

Problémy s polskými palivy

Zákaz prodeje některých zakázaných druhů pevných paliv u nás byl obcházen jejich individuálních nákupem v Polsku, kde ještě donedávna byl trh s těmito palivy regulován pouze minimálně. Nedávno zde však byl přijat nový zákon o kvalitě paliv, ke kterému byla vydána v říjnu prováděcí vyhláška. Podstatně se tak zpřísňují požadavky na kvalitu uhlí uváděného na polský trh. Je to dobrá zpráva i pro naše životní prostředí, protože by se tak měl výrazně omezit individuální dovoz paliv, jejichž spalování je u nás zakázáno, ovšem jejichž nízká cena je velkým lákadlem pro provozovatele malých spalovacích zdrojů na pevná paliva. Zmíněný polský zákon již od září letošního roku zakazuje prodej uhelného prachu a kalů. Od 30. června roku 2020 pak bude zcela zakázáno uvádět na trh hnědé uhlí, jehož kvalita je nesrovnatelné horší než kvalita hnědého uhlí českého. Zvláště jeho výhřevnost se pohybuje často pouze na hranici 12 MJ/kg, jeho sirnatost je podstatně vyšší, než povoluje naše vyhláška. Proto je blízký zákaz prodeje tohoto uhlí v Polsku také bezesporu přínosem.

Novou vyhláškou byly od 30.6.2020 zpřísněny také požadavky na kvalitu uhlí černého. A jak je to tedy se spalováním polského černého uhlí u nás? Nová polská vyhláška povoluje u tříděných druhů černého uhlí obsah síry 1,2 – 1,7 %, naše „hraniční“ měrná sirnatost 0,65 g/MJ odpovídá obsahu síry cca 1 %, takže zde může nastat s dovozem a spalováním tohoto uhlí problém. Ovšem daleko důležitější je povolená spodní hranice zrnitosti. V Polsku například patří mezi tříděná uhlí i tzv. mial, což je prachové uhlí o zrnitosti 1 – 31 mm, u kterého je navíc povoleno podsítné 30 %!! Tedy více uhelného prachu než uhlí. Problémem jsou i nízká spodní hranice zrnitosti u oblíbeného ekogrošku (5 – 31 mm) a ekomialu (3 – 31 mm). U malých kotlů na spalování uhlí totiž platí, že čím jemnější je palivo, tím větší pravděpodobnost je zvýšeného úletu prachových částic do okolního ovzduší, pokud nejsou přesně dodrženy provozní předpisy (například vysoký tah ve spalinových cestách). Naše vyhláška nestanoví žádnou spodní hranici pro zrnitost uhlí, pouze hranice pro podsítné a obsah prachu (což je podíl frakce o zrnitosti 0 – 10 mm v podsítném). U těchto „tříděných“ druhů uhlí je tedy velice důležité kontrolovat, zda jsou spalovány pouze a výhradně v kotlích, které jsou pro ně konstruovány. Obecně platí pravidlo, že spalování takovýchto prachových uhlí v malých zdrojích může znamenat velký problém s vysokými emisemi jemných prachových částic.