Třídy teplovodních kotlů

zdroj: tzb-info,Ing Lyčka

Autor v článku odpovídá na klíčovou otázkou, která se týká povinné výměny malých teplovodních kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, a to do jaké třídy je kotel zařazen.


© Fotolia.com

Klíčovou otázkou, která se týká povinné výměny malých teplovodních kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší je, do jaké třídy je kotel zařazen. Neboť povinná výměna do září 2022 se týká kotlů na pevná paliva tříd 1 a 2, popřípadě kotlů, u nichž je třída nezjistitelná. Co to je třída kotle a jak ji zjistím?

Třídy jen pro kotle na pevná paliva

Pokud hovoříme o malých teplovodních kotlích pro vytápění domácností, pak do tříd jsou rozděleny pouze teplovodní kotle na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 500 kW. Záměrně zde nehovořím o emisních třídách, protože jak se dozvíme níže, pojem emisní třída není nikde normativně ani legislativně definován.

Kotle vyrobené do roku 2000 bez tříd

Do roku 2000 se mohly v ČR uvádět na trh kotle na pevná paliva splňující obecné podmínky pro bezpečnost provozu a z emisí se ověřoval pouze oxid uhelnatý CO, pro který byla stanovena maximální hranice 2 % (cca 25000–30000 mg/m3). Tomu také odpovídala technologie kotlů s nízkou provozní účinností. Základní technické požadavky a metody zkoušení byly definovány pro tyto kotle v normě ČSN 07 0240 Teplovodní a nízkotlaké parní kotle, pro kotle o výkonu do 50 kW byly požadavky této normy nepatrně doplněny ČSN 07 0245 Teplovodní kotle do výkonu 50 kW. Podle těchto norem nebyly teplovodní kotle na pevná paliva rozděleny do žádných tříd, tudíž teplovodní kotle na pevná paliva vyrobené před rokem 2000 nemohou mít přidělenu žádnou třídu.

Od roku 2000 do roku 2012 pouze kotle tříd 1, 2 a 3

Změna nastala v roce 2000, kdy byla u nás zavedena evropská norma ČSN EN 303-5, platná pro teplovodní kotle na pevná paliva do jmenovitého výkonu 300 kW. Kotle zde byly rozděleny do tříd 1, 2 a 3, z nichž třída 3 znamenala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Začaly se ověřovat emise CO, organicky vázaného uhlíku (OGC), prachu (TZL) a účinnost při jmenovitém výkonu a emise CO a OGC při nejmenším výkonu (u kotlů s regulovatelným rozsahem výkonů). Aby kotel mohl být zařazen do některé z uvedených tříd, musel splnit definované emisní limity i minimální dosaženou účinnost u všech sledovaných parametrů. Třída kotle a palivo, pro který byla kotli třída udělena, musí být uvedeny na výrobním štítku kotle.

Od roku 2012 třídy 3, 4 a 5

V roce 2012 začala v EU platit novelizovaná norma EN 303-5, která byla u nás přijata jako norma ČSN EN 303-5:2013, platná pro kotle pro ústřední vytápění na pevná paliva o jmenovitém tepelném výkonu do 500 kW. Doposud nejvyšší zavedená třída 3 se tím stala třídou nejnižší, představující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Nově byly zavedeny třída 4 a třída 5, které definují nové pokrokové technologie spalování pevných paliv. Nově podle této normy musely být měřeny emise TZL i při sníženém výkonu. Působnost aktualizované normy byla rozšířena na kotle o výkonu až 500 kW (oproti 300 kW u normy původní).

Požadavky zákona o ochraně ovzduší

V zákoně o ochraně ovzduší se nehovoří o tom, že od 1. září 2022 lze provozovat pouze kotle na pevná paliva třídy 3 a vyšší. Je zde uvedeno, že od daného termínu lze „… provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a který není navržen rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu.“ V příloze č. 11 jsou poté uvedeny požadavky na emise TZL, OGC a TOC (OGC), které kotel nesmí překročit. Tyto požadavky odpovídají požadavkům třídy 3 dle ČSN EN 303-5. Z toho lze odvodit, že kotel, který má na výrobním štítku uvedenu třídu 3 a vyšší tedy plní podmínky provozu i po roce 2022. Naopak u kotlů vyrobených do roku 2000 se emise OGC a TZL neověřovaly a není tedy nijak doložitelné, že daný kotel plní požadavky přílohy č. 11, tudíž jej nelze provozovat po roce 2022. Řešením by bylo, pokud by si provozovatel kotle vyrobeného před rokem 2000 nechal autorizovanou osobou přeměřit požadované emisní parametry, ale to se bavíme o nákladech přesahujících 10 tis. Kč s nejistým výsledkem, což u 20 let starého kotle není ekonomicky vhodné řešení.

Třída kotle vs. emisní třída

Na výrobním štítku vyznačená třída kotle nemusí odpovídat tzv. „emisní třídě“. Pojem emisní třída není nikde normativně ani legislativně definován. Je to pouze jakási „zkratka“, která má vyjadřovat, že kotel je schopen dosáhnout emisí, které úrovní odpovídají příslušné třídě dle ČSN EN 303-5. Na výrobním štítku uvedená třída kotle vyjadřuje celkovou třídu kotle. Při počáteční zkoušce (certifikaci) kotle u autorizované osoby jsou dle normy zjišťovány jak účinnost kotle, tak také velikost produkovaných emisí. Aby mohl být kotel zařazen do konkrétní třídy, musí splnit limitní hodnoty jak pro emise, tak i pro účinnost. Pokud kotel splní limit pro emise odpovídající třídě 4, ale svojí účinností pouze limit třídy 3, na výrobním štítku kotle bude vyznačena celková třída kotle 3. Není to případ pouze hypotetický, znám několik případů takto „zatříděných“ kotlů.

Třída 3 nebo 3. třída?

Mnohé provozovatele stále mate, jak je možné, že jeho kotel 1. třídy je horší jak kotel 3. třídy, neboť v běžné mluvě platí, že „prvotřídní“ zboží je zboží nejvyšší kvality. Norma ČSN EN 303-5 zařazuje malé teplovodní kotle na pevná paliva do tříd 1, 2, 3, 4 a 5, kde kotle třídy 1 jsou kotle „nejnižší“ kvality. Je to dáno normativními zvyklostmi, kdy je zpravidla pořadovými čísly (1., 2., 3. třída) označována sestupná kvalita, a naopak základní číslicí (třída 1, 2, 3) označována vzestupná kvalita (např. staré rozdělení ocelí do tříd 10 až 19, kdy ocel třídy 19 je ocel nejvyšší kvality).

Rozdělení kotlů na 1. až 4. třídu existuje, ale týká se parních a horkovodních kotlů (coby tlakových nádob). Zde pěkně v pořadovém označení podle velikosti, největší kotle jsou tedy kotle 1. třídy. Ovšem to nemá nic společného s emisemi a malými teplovodními kotlíky pro vytápění domácností.

Rekapitulace

Teplovodní kotle na pevná paliva vyrobené do roku 2000 nebyly zařazeny do žádné třídy, a tudíž je nelze provozovat od 1. 9. 2022.

Teplovodní kotle na pevná paliva, uvedené na trh po roce 2000, musí mít na výrobním štítku vyznačenu třídu, které dosáhly při počáteční zkoušce u autorizované osoby (zkušebny) a palivo/a, pro které/á bylo příslušné třídy dosaženo. Aby mohly být provozovány i po 1. 9. 2022, musí být na výrobním štítku uvedena třída 3, 4 nebo 5.

Výměny kotlů a čištění, kontroly a revize komínů


autor: tzb-info,Ing Zdeněk Lička

S výměnou kotlů na pevná paliva třídy 1 a 2 za nové souvisí povinnosti týkající se spalinových cest. Tyto povinnosti vyplývají ze Zákona o požární ochraně.

© Fotolia.com

Jaký mají vztah Zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně (dále jen Zákon) a povinné výměny kotlů tříd 1 a 2 na pevná paliva? Odpověď na otázku zní, že zcela zásadní. Při výměně starého nevyhovujícího kotle za nový spalovací zdroj (spotřebič paliv) se významně mění podmínky pro provozování spalinové cesty (komína) a před napojením nového spalovacího zdroje tak musí být odborníkem překontrolována jejich funkčnost a bezpečnost provozu pro nový účel použití.

Zákon a k němu vydaná prováděcí Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty (dále jen Vyhláška) navíc stanoví kdy, jak a kým má být prováděna pravidelná údržba těchto spalinových cest.

Spalinová cesta

Podle § 43 Zákona je spalinovou cestou myšlena dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Za spalinovou cestu je tak nutné považovat samotný komínový průduch, ale také kouřovod, kterým je kotel (spotřebič) napojen na sopouch komína. Za spalinovou cestu se naopak nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu.

Čištění spalinové cesty

Podle § 1 Vyhlášky se čištění spalinové cesty provádí odstraněním pevných látek, usazenin a nečistot ze spalinové cesty a jejích komponentů a výběrem pevných částí spalin nahromaděných v půdici komínového průduchu a kondenzátů ze spalinové cesty.

Čištění spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (oprávněná osoba). U spotřebičů (kotlů, kamen, sporáků) na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně je možné čištění provádět svépomocí, i když s určitým omezením. Lhůty čištění jsou uvedeny v tabulce níže.

Vyhláška hovoří také o tom, že nelze-li spalinovou cestu vyčistit běžným způsoben (viz výše), lze provést čištění komínu odolného proti vyhoření sazí vypalováním. Vypalování komínu smí provádět ovšem pouze oprávněná osoba, tedy kominík.

Kontrola spalinové cesty

Kontrola spalinové cesty se provádí po jejím vyčištění. Kontrolu smí provádět pouze osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Přesný postup kontroly stanoví Vyhláška. Posuzuje se především, zda stav a provedení spalinové cesty v době kontroly odpovídá navrženým technickým požadavkům, zda za všech provozních podmínek připojeného spotřebiče byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší, zda je zajištěn volný a bezpečný přístupu ke spalinové cestě a k jejím vybíracím, vymetacím, kontrolním, měřicím a čisticím otvorům, zda je spalinová cesta umístěna bezpečně z hlediska dodržení bezpečných vzdáleností od hořlavých předmětů a stavebních hmot nebo zda nedošlo k zásadním změnám spalinové cesty oproti stavu zjištěnému při minulé kontrole nebo revizi.

Lhůty kontrol jsou uvedeny v tabulce níže.

Revize spalinové cesty

Revize spalinové cesty se provádí před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu.

Dále při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv nebo před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu. To znamená, že revize se provádí vždy při výměně starého kotle za nový, pokud nový kotel není zcela identický, jako kotel starý. Takže revize spalinové cesty je při povinné výměně kotlů tříd 1 a 2 nutná.

Revizi je nutné provést také po komínovém požáru, při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty a také před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty.

Revizi spalinové cesty provádí pouze oprávněná osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví, a která je současně revizním technikem spalinových cest (revizní technik spalinových cest). Tudíž revizi nemůže provádět běžný kominík, ale kominík, který je navíc autorizovaným revizním technikem spalinových cest.

Celoroční a sezónní provoz

Za sezónní provoz spalinové cesty se považuje její provoz po dobu nepřesahující v součtu 6 měsíců v kalendářním roce. Celoročním provozem je tedy provoz delší než 6 měsíců v kalendářním roce, což je u většiny kotlů běžná topná sezóna. To je důležité pro lhůty pro provádění čištění a kontrol spalinových cest, jak je vidět v přiložené tabulce.

Ve stavbě pro rodinnou rekreaci se čištění provádí nejméně jedenkrát ročně a kontrola nejméně jedenkrát za dva roky.

Výkon spotřebiče palivČinnostDruh paliva připojeného spotřebiče paliv
PevnéKapalnéPlynné
Provoz
CeloročníSezónníCeloročníSezónní
do 50 kW včetněčištění3 × za rok2 × za rok2 × za rok1 × za rok1 × za rok
kontrola1 × za rok1 × za rok1 × za rok
nad 50 kWčištění a kontrola2 × za rok1 × za rok1 × za rok

Při čištění a kontrolách jednou, dvakrát nebo třikrát ročně nesmí mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními uplynout doba kratší 3 měsíců.

Spalinová cesta pro odvod spalin od spotřebiče na pevná paliva sloužícího k přípravě pokrmů jako poskytované stravovací služby se čistí a kontroluje nejméně jedenkrát za dva měsíce.

Spalinová cesta pro odvod spalin od kondenzačního spotřebiče na plynná paliva se čistí a kontroluje nejméně jedenkrát za dva roky.

Rekapitulace

Pokud to tedy shrneme, komín (spalinová cesta) musí být pravidelně čištěn a kontrolován. V případě, že dochází ke změně spalovacího zdroje, který má být na komín napojen, je nutné také provést jeho revizi, tedy ověření toho, zda z provozního a bezpečnostního hlediska vyhovuje podmínkám provozu nového zdroje.

U kotlů a kamen na pevná paliva do 50 kW si čištění může provádět provozovatel zdroje sám. Na kontrolu však musí vždy přijít kominík a ten provede souběžně i jedno z předepsaných čištění.

Revizi komína smí provádět pouze autorizovaný revizní technik.

Jen při splnění těchto podmínek lze provoz spalinové cesty se považovat za vyhovující z hlediska ochrany zdraví, života nebo majetku osob podle zákona o požární ochraně.



Doklad o kontrole kotle na pevná paliva

autor: Ing. Zdeněk Lyčka

Správné vyplnění Dokladu o kontrole technického stavu a provozu, který vystavují osoby kontrolující kotle na pevná paliva na základě zákona o ochraně ovzduší, je zásadní záležitostí i pro majitele a provozovatele kotle. Článek vede kontrolora krok za krokem vyplňováním dokladu, a majitel kotle si současně může ověřovat, zda kontrolor postupuje v souladu s legislativou.

Výstupem z pravidelné kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (podrobnosti v článku Kontroly kotlů na pevná paliva podle zákona o ochraně ovzduší), je vyplněný „Doklad o kontrole technického stavu a provozu“ (dále jen Doklad). Správné vyplnění dokladu je velice důležité, protože na základě skutečností uvedených v něm může příslušný úřad s rozšířenou působností nařídit provozovateli nápravná opatření, v krajním případě je oprávněn vydat rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. Zákon odborně způsobilé osobě provádějící kontrolu (OZO) neumožňuje zakázat provoz. OZO pouze ověřuje skutečný stav věci a v Dokladu zadokumentuje zjištěné skutečnosti. V případě zjištění porušení některého z ustanovení Zákona či jiných závažných skutečností, na toto provozovatele upozorní a doporučí mu nápravná opatření. Pojďme si projít postupně náležitosti dokladu a vysvětlit si základní pravidla jeho vyplňování. Vyplnit se musí všechny náležitosti („kolonky“) dokladu. Pokud požadovaný údaj (skutečnost) není znám, uvede se do příslušné kolonky „NEZJIŠTĚNO“.

ÚDAJE O OZO A PROVOZOVATELI

Údaje o odborně způsobilé osobě. Zde musí být bezpodmínečně vyplněno vše. Kontrola provedená osobou bez patřičného oprávnění ke kontrole je neplatná. V Dokladu musí být jméno a příjmení OZO, název výrobce (který vydal oprávnění), rozsah oprávnění a platnost oprávnění. NEDÍLNOU SOUČÁSTÍ DOKLADU MUSÍ BÝT KOPIE OPRÁVNĚNÍ. Jména osoby provádějící kontrolu a osoby uvedené na dokladu by se měla samozřejmě shodovat.

Údaje o provozovateli zdroje. Zde musí být také vyplněno vše, aby bylo možné jednoznačně identifikovat provozovatele zdroje. Provozovatelem nemusí být automaticky majitel zdroje (například v případě pronajímaných nemovitostí), ale osoba, která zdroj využívá a provozuje.

ÚDAJE O ZDROJI

Adresa umístění a typ spalovacího zdroje. Údaje, které musí být vyplněny vždy. Tedy i v případě, že ostatní údaje nelze zjistit. „Zaškrtnutý“ typ zdroje se musí shodovat s typem uvedeným v kolonce „Rozsah oprávnění“ v části Dokladu o identifikačních údajích o OZE.

Výrobce, obchodní název zdroje, výrobní číslo, rok výroby. To jsou údaje, které by měly být jednoznačně zjištěny z výrobního štítku kotle. V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod) se u nezjištěných údajů napíše NEZJIŠTĚNO.

Určující technická norma. Norma, podle které byl kotel vyroben a uveden na trh nemusí být jednoznačně uvedena na výrobním štítku, ale měla by být uvedena v dokumentaci ke kotli. Kotle vyrobené do roku 2000 byly vyrobeny dle ČSN 07 0245 (do 50 kW) resp. ČSN 07 0240 (nad 50 kW), kotle vyrobené v létech 2000 až 2012 dle ČSN EN 303-5:2000 (třídy kotlů 1, 2, 3) a kotle vyrobené po roce 2012 dle ČSN EN 303-5:2013 (třídy kotlů 3,4,5).

Rok instalace. Zpravidla se tento údaj uvádí v záručním listě ke kotli.

Paliva určená výrobcem. Údaje o předepsaném palivu musely být uvedeny na výrobním štítku vždy, za platnosti všech norem. Paliva neuvedená na výrobním štítku nelze v kotli spalovat. V případě, že byl kotel určen pro více paliv, uvedou se všechna výrobcem určená paliva (nezáleží na tom, jaké palivo je používáno v době kontroly). V případě, že není k dispozici výrobní štítek ani průvodní technická dokumentace ke kotli (návod), musí být u určených paliv uvedeno NEZJIŠTĚNO. Palivo určené výrobcem tudíž nemůže být uvedeno u „no name“ kotlů (samovýroba).

Jmenovitý tepelný příkon, jmenovitý a minimální tepelný výkon. Ne vždy lze vypočíst jmenovitý příkon zdroje. K výpočtu je zapotřebí znát účinnost při jmenovitém výkonu, to je ovšem údaj, který nemusí být povinně udáván na výrobním štítku ani v průvodní technické dokumentaci ke kotli. A u starších kotlů tomu tak doopravdy je. Údaj o jmenovitém příkonu je ostatně důležitý hlavně pro určení toho, zda se na kotel vztahuje povinnost pravidelné kontroly. V případě, že je jednoznačně dané že se na kotel povinnost vztahuje, je pro potřeby vyhodnocení kontroly prakticky zbytečný. V případě, že není k dispozici údaj o účinnosti při jmenovitém tepelném výkonu, uvede se u příkonu NELZE STANOVIT. Jmenovitý tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku (návodu) vždy pro každý druh výrobcem určeného paliva. Pokud je uvedeno více paliv, ale pouze jeden výkon, pak se má za to, že je jmenovitý tepelný výkon pro všechna paliva stejný. Minimální tepelný výkon musí být uveden na výrobním štítku u automatických kotlů vyrobených dle ČSN EN 303-5 vždy (nesmí být vyšší jak 30 % výkonu jmenovitého). Pokud není uveden u kotlů s ručním přikládáním vyrobeným podle obou verzí ČSN EN 303-5 žádný minimální tepelný výkon, předpokládá se, že nebyl výrobcem zkoušen u autorizované osoby (certifikován) a tudíž kotel by měl být zapojen do otopné soustavy s akumulací. Pro povinné zapojení akumulace jsou rozhodující instrukce uvedené výrobcem v návodu k obsluze. Proto je vyplnění tohoto údaje důležité obzvláště u kotlů s ručním přikládáním, vyrobeným dle ČSN EN 303-5.

Třída kotle. Údaj povinně uváděný na výrobním štítku u kotlů vyrobených dle obou verzí ČSN EN 303-5. Údaj nelze uvést u kotlů neznámého výrobce či kotlů vyrobených před rokem 2000 [1] [2]. U kotlů vyrobených dle [3] v letech 2000 – 2012 mohlo být dosaženo pouze tříd 1, 2, 3. U kotlů vyrobených dle [4] po roce 2012 naopak pouze tříd 3, 4, 5.

ÚDAJE O KONTROLE

Po překontrolování základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků se v kolonkách určených v Dokladu pro tyto prvky zaškrtne zjištěný stav formou VYHOVUJE/NEVYHOVUJE. U některých prvků v havarijním stavu může být použito i NENÍ. A některé prvky dokonce u jistých typů ani být nemohou. Například u automatických kotlů není povinné zařízení proti přetopení a nemají regulátor množství spalovacího vzduchu, u kotlů bez elektronické regulace chybí řídící jednotka a havarijní termostat, u kotlů s ručním přikládáním zase „chybí“ zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky.

U teplovodní soustavy je nejdříve nutné zjistit její typ. Tedy zda se jedná o otevřenou či uzavřenou soustavu. To je důležité zejména z pohledu zabezpečení kotle proti maximálnímu přetlaku a přetopení. Otevřená soustava je proti přetlaku a přetopení chráněna fyzikálně, tudíž nemusí být zabezpečena pojistným ventilem a i kotle s ručním přikládáním v ní nemusí mít zapojeno zařízení proti přetopení. Otevřené soustavy s přirozeným oběhem otopné vody jsou také méně náchylné na „podchlazování“ kotle studenou vratnou vodu i v případě, že není použito směšování za kotlem.

Odvod spalin a spalinové cesty. Pokud nebyly předloženy doklady o revizi a kontrole spalinové cesty, vyplní se pouze NEPŘEDLOŽENO. Čištění spalinové cesty (čištění komína a kouřovodu) si může provozovatel kotle na pevná paliva do 50 kW provádět sám (3x ročně u celoročního provozu, 2x ročně u sezónního provozu, který nepřesahuje v součtu 6 měsíců). Kontrolu ale musí provést pouze „kominík“ a to minimálně 1x ročně. U kotlů nad 50 kW musí kontrolu a čištění provádět minimálně 2x ročně pouze kominík. Nicméně absence revizní zprávy ani dokladu o kontrole spalinové cesty není důvodem ke konstatování, že dochází k nadměrnému znečišťování ovzduší. K tomu by se měl vyjádřit revizní technik spalinových cest, popřípadě by takovéto tvrzení mělo být doloženo měřením.

Řádná údržba spalovacího stacionárního zdroje. Po čištění spalinových cest za kotlem je velice důležitá také údržba spalinových cest v kotli, tedy především výměníku. Intervaly čištění by měly odpovídat intenzitě provozu, ale především intervalům doporučeným či předepsaným přímo výrobcem.

VÝSLEDEK KONTROLY

Nejdůležitější část Dokladu, ve které jsou shrnuty výsledky kontroly. Je zde konstatováno, zda jsou či nejsou provozovatelem splněny jeho zákonné povinnosti.

Spalovací zdroj JE/NENÍ instalován v souladu s pokyny výrobce. Zde jde tedy především o konstatování, zda byl kotel řádně usazen v dostatečné vzdálenosti od hořlavých ploch, je umožněn řádný přístup ke všem ovládacím a čistícím prvkům, je řádně napojen na otopnou soustavu, je řádně zabezpečen proti překročení maximální provozní teploty a maximálního provozního tlaku, je zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu ke kotli a odvod spalin. Případně zda je zajištěn požadavek na minimální teplotu vratné vody a provoz s akumulační nádobou.

Technický stav VYHOVUJE/NEVYHOVUJE pokynům výrobce. Zde by se měl konstatovat výsledek kontroly technického stavu základních konstrukčních, řídících, regulačních, měřících a zabezpečovacích prvků kotle.

Spalovací zdroj JE/NENÍ provozován v souladu s pokyny výrobce. Zde by měl být zaznamenán výsledek kontroly provozu kotle, tedy zda bylo během provozu zaznamenáno nějaké závažné porušení zásad provozu definovaných výrobcem kotle, popřípadě zda byly závažně porušeny pokyny výrobce z pohledu údržby a předepsaných kontrol.

Zjištěné nedostatky MAJÍ/NEMAJÍ vliv na znečišťování ovzduší. Nejdůležitější část celého Dokladu. Zde by měla OZO na základě pečlivé rozvahy konstatovat, zda byly zjištěny zásadní nedostatky, které mají vliv na ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ. Je nutné opravdu pečlivě zvážit, zda zjištěné závady mají zásadní vliv na kvalitu spalovacího procesu. Poškozená izolace či špatně umístěný pojišťovací ventil jsou jistě závažné nedostatky, ale nemají bezprostřední vliv na zvýšenou produkci emisí kotle. Naopak nefunkční ventilátor či „zaseklá“ zatápěcí klapka se na zvýšené produkci nežádoucích emisích projeví určitě.

JE/NENÍ spalováno palivo určené výrobcem. Zde by se mělo především uvést, jaké palivo konkrétně bylo v kotli spalováno v době kontroly. V části Dokladu věnované palivu určenému výrobcem se pouze konstatuje, pro jaká paliva byl kotel uveden na trh, ale především u „vícepalivových“ kotlů z ní nepoznáme, které z určených paliv se v kotli spalovalo v době kontroly.

JE/NENÍ indikováno spalování odpadu. Poměrně dosti těžce zjistitelná skutečnost, pokud v násypce paliva nenajdeme vysypaný odpadkový koš, protože odběr a analýza vzorků popela v průběhu pravidelné kontroly jsou nemožné. Ovšem jako spalování odpadů lze jednoznačně považovat spalování dřevotřísky, kartónů, či jiných „nestandardizovaných“ paliv.

Popis důvodu nesouladu s pokyny výrobce a zákonem o ochraně ovzduší. Pokud bylo v některém z předešlých požadavků konstatováno negativní vyjádření, měly by se v této části Dokladu uvést důvody, které k tomuto vyjádření vedly.

Spalovací stacionární zdroj SPLŇUJE/NESPLŇUJE požadavky stanovené v příloze č.11 zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Pokud v kolonce „Třída kotle“ není uvedena třída 3, 4 nebo 5, musí být konstatováno, že kotel Nesplňuje. Tedy kotle, u nichž není znám výrobce (samovýroba), které byly vyrobeny podle starých norem [1] [2] do roku 2000 nebo u kterých prostě nebylo možné zjistit jejich třídu, nelze konstatovat nic jiného, než že nesplňují. Ovšem to je pouze upozornění pro provozovatele, že jeho kotel nebude moci být provozován po 1. září 2022 a nemá to přímý vliv na omezení provozu kotle do této doby.

Doporučení k zajištění dalšího bezproblémového a hospodárného provozu kotle. Zde by se měla uvést doporučení k odstranění zjištěných nedostatků. Pokud byly zjištěny nedostatky, které nemají okamžitý vliv na kvalitu spalovacího procesu, ale jsou porušením jiných předpisů (požární, bezpečnost provozu tepelných soustav,…), měl by být v této části Dokladu provozovatel na zjištěné skutečnosti upozorněn a doporučeno mu okamžité zjednání nápravy.

Datum, kontroly, podpis OZO a podpis provozovatele.

PŘÍKLAD VYPLNĚNÍ DOKLADU

Na závěr si na konkrétním příkladu uvedeme, jakým způsobem by se měl Doklad o kontrole vyplnit. Je zvolena kontrola automatického kotle se šnekovým podavačem. V průběhu kontroly bylo zjištěno, že není funkční zařízení zabraňující prohoření paliva do násypky, je chybně umístěn pojišťovací ventil a během provozu bylo zjištěno mírné překročení výrobcem požadovaného tahu.

Výměna kotlů – zásadní téma Infothermy 2019

zdroj: tzb-info

Od 1. září 2022 by již neměly být v provozu kotle 1. a 2. třídy. Jak si vybrat nový zdroj vytápění?

V rámci odborného doprovodného programu zajistilo TZB-info na druhý den výstavy Infotherma i přednášky s tématikou výměn kotlů. Termín 1. září 2022, kdy mají být postaveny mimo provoz kotle na pevná paliva třídy 1. a 2., se blíží. S tím, jak se krátí lhůta, se zvětšuje zájem o informace, jaký zdroj energie zvolit pro vytápění domu zvolit, jaké budou provozní náklady, kdo a jak bude kontrolovat provedení atp. Frekvence takto orientovaných dotazů roste. Proto ve své přednášce Josef Hodboď, vedoucí redaktor vytápění na TZB-info, ve stručnosti představil možnosti, které nabízí Porovnání nákladů na vytápění, teplou vodu a elektrickou energii – TZB-info.

Tato výpočetní pomůcka umožňuje orientační výpočet nákladů, pokud jsou v ní zadaná data přizpůsobena konkrétnímu domu. Pro přednášku byl výpočet omezen jen na porovnání vytápění hnědým uhlím, které je nejčastějším palivem spalovaným v kotlích třídy 1 a 2 s ručním přikládáním paliva a zplyňovacího kotle na kusové dřevo rovněž s ručním přikládáním. Na takový kotel je možné přejít a přitom získat finanční podporu z kotlíkových dotací. Cílem bylo při porovnání zachovat přibližně stejnou náročnost obsluhy kotle. Objem palivového dřeva, které je nutné do kotle přiložit, je zhruba dvojnásobně větší, než u uhlí. Na druhou stranu s dřívím vzniká mnohem méně popela. Porovnání ukazuje na podobné provozní náklady při komerčním nákupu dřeva. Na rozdíl od uhlí je možné náklady za dřevo snížit vlastní prací při přípravě paliva.

Provozovatelé kotlů se často ptají, kdo je na nutnost změny upozorní, kdo to bude kontrolovat. Většinou ke kotli nemají žádnou dokumentaci, na kotli chybí štítek. Na toto odpověděl Zdeněk Lyčka odkazem na novelu zákona o ochraně ovzduší. V první řadě má každý obvyklý provozovatel kotle na pevná paliva v rodinném domě povinnost nechat provést kontrolu kotle jednou za 3 roky. To znamená, že k rozhodnému datu 1. září 2022 musí mít každý takový kotel za sebou již minimálně jednu kontrolu a na protokole z kontroly bude poznámka, že daný kotel musí být nejpozději k uvedenému datu vyřazen z provozu. O tom musí rozhodnout kontrolor. Podle novely zákona má již dnes každá obec možnost si nechat předložit protokol o kontrolovaném kotli, například v případě obtěžování sousedů kouřem. Zanedbání povinnosti výměny kotle může být pokutováno až do výše 20000 Kč, respektive 50000 Kč u podnikatelů.

Kde lépe pochopit přínosy kondenzace, než na řezu kondenzačním kotlem ve Smokemanově laboratoři

Kde lépe pochopit přínosy kondenzace, než na řezu kondenzačním kotlem ve Smokemanově laboratoři

Je otázka, jak přísně budou zastupitelé obcí postupovat, nicméně je i v jejich zájmu, aby v předstihu své občany informovali a cíleně vedli k výměně kotle. Tím se rozumí například i informování o možnostech 3. vlny kotlíkových dotací. Příjem žádostí může v některých krajích začít již koncem dubna. V Moravskoslezském kraji se předběžně počítá s květnem tohoto roku. Moc času tedy nezbývá.

Jak upozornil Zdeněk Lyčka, v České republice by mělo být vyměněno okolo 350 tisíc kotlů. Je pravděpodobné, že zájem o výměny bude tak velký, že instalační firmy nebudou stíhat. Takže kdo s přípravou začne dřív a zařadí se do „pořadníku“ zakázek, bude mít větší šanci na rychlou výměnu kotle.

Smokeman na Infothermě 2019 opět zasahuje!

Fyzikálně naučná show

Fyzikálně naučná show „Smokeman zasahuje“

Na Infothermě nemůže chybět názorná fyzikální show „Smokeman zasahuje“. V ní pracovníci VŠB-TU Ostrava velmi názorně přibližují široké veřejnosti základní fyzikální procesy, jejichž pochopení návštěvníkům show usnadní když ne přímo život, tak minimálně vytápění domácnosti.

Návštěvníci smokemanova stanu si tak mohou na vlastní kůži vyzkoušet, kolik energie je potřeba na to, aby uvařili skleničku vody, jak vzniká smog nebo proč je dobré kondenzační kotel provozovat na nízké teploty. Cílem toho všeho je, aby lidí správně topili, neplýtvali energií a aby bylo nejen na Ostravsku během topné sezóny lepší ovzduší. Viz Smokemanovo desatero správného topiče.

Spalování odpadů a kontrola i v reportáži České televize

zdroj: tzb-info

V prosinci jsme vydali článek, který popisuje aktuální přístup legislativy ČR ke spalování odpadů v domácnostech, dále popisuje vznik a princip metody pro odhalování spalování nebo spoluspalování odpadů. O problematice článku natáčela reportáž i ČT.

MŽP vypsalo veřejnou zakázku (dále jen úkol) s názvem: „Podklady pro zpracování metodiky indikace spalování odpadu prostřednictvím analýzy popela“. Řešitelem této veřejné zakázky bylo Výzkumné energetické centrum, VŠB–TU Ostrava (dále VEC) a v rámci tohoto úkolu byla navržena metoda SEMAFOR, která byla následně implementována do aktualizovaného sdělení MŽP k provozování a ke kontrole spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším.

Metoda SEMAFOR

Metoda SEMAFOR byla vytvořena za účelem posouzení popelů z pohledu spalování odpadů v malých spalovacích zařízeních. Cílem této metody je po vyhodnocení výsledků označit popel jako červený (prokázání spalování kontaminovaného paliva), oranžový (spalování kontaminovaného paliva nelze prokázat ani vyloučit), nebo zelený (neprokázání spalování kontaminovaného paliva).

Reportáž České televize k tématu spalování odpadů

Kontrolní orgány za tímto účelem potřebují mít nástroj či metodu, která stanoví postup pro odběr vzorků i vyhodnocení

Celý článek Pokud někdo doma spaluje odpad, existuje metoda, jak mu to prokázat?, který popisuje aktuální přístup legislativy ČR ke spalování odpadů v domácnostech, dále popisuje vznik a princip metody pro odhalování spalování nebo spoluspalování odpadů. V závěru článku je uvedeno, jaký je následný postup při prokázání spalování odpadu a jaké sankce hrozí majiteli dotčeného spalovacího zařízení.